Odlet

Vízum jsem dostal 18 hodin před odjezdem. Před odletem jsem chtěl ještě nakoupit nějaké dárky pro mé budoucí íranské spolupracovníky, ale radši jsem se vyspal a nic jsem nekupoval.
Letěl jsem s Aeroflotem s přestupem v Moskvě na Šeremeťevu. Tohle spojení se moc nedoporučuje, kvůli vyhlášeným ruským aerolinkám i kvůli letišti, ale cena byla lákavější. Nakonec to bylo docela v pohodě. Do Moskvy jsem doletěl bez problémů, na letišti jsem 30 minut hledal zásuvku, abych ty 4 hodiny přečkal s trochou zábavy. Po 4 hodinách jsem se vrátil na Terminál F, kde nefungovala klimatizace, a nástup na palubu se opozdil o 40 minut, smrtelná kombinace.

Už na palubě jsem začal poznávat íránskou kulturu. Většina z nich umí jenom farsí, takže na svých palubních lístcích nepoznali, kde kdo má sedět. To byl i případ mého spolucestovatele Mahmooda, seděl na mém místě, ale měl sedět o 10 řad dál. Byl to super člověk, má 30 let, prodal auto, jedinou věc, kterou vlastnil, aby si koupil letenku a vízum do Ruska. Dostal se až k finským hranicím, kde ho chytili ruští policajti, na 5 dní ho zavřeli a vyhostili ho z petrohradské oblasti. Tak se po 3 týdnech vracel domů. Pozval mě k sobě domů, což je 120 kilometrů od Teheránu, dal mi nějaké peníze, abych podplatil celníka, aby to tolik nezdržoval a když jsem se u celní kontroly zasekl a on mě ztratil, nechal mě vyvolat letištním rozhlasem.
Já jsem mezitím čekal hodinu u pasové kontroly a následně hladal svoje zavazadla, protože jsem si je nevyzvedl včas. Když jsem se konečně dostal ven, čekal na mě můj mentor Shahriyar, vyměnil jsem si na letišti nějaké prachy (při výměně jsem musel odevzdat otisky prstů) a Shahriyar zaplatil taxíka na koleje, kam jsmš přijeli v 6 ráno.