Darband

Darband je jedno z nejkrásnějších míst Teheránu. Byla to původně vesnice, která sloužila jako brána do hor. Teherán se však rozrostl a z Darbandu se stalo luxusní místo pro vyšší íránskou třídu. Je tu plno restaurací, kaváren, čajoven.. všechno umístěné mezi skalami a mezi potoky tekoucími z hor.

Měli jsme tady večer oslavit narozeniny mého polského spolubydlícího. Nechtělo se nám čekat celý den, tak jsme se švédem a švýcarem vyrazili už kolem poledne. Chtěli jsme projít část hor. Zjistili jsme, že ta hora, na kterou jsme chtěli měří 3950 metrů takže žádná sranda. Neměli jsme ani mapu ani žádné vybavení, ale chtěli jsme to zkusit.
Prošli jsme Darband a našli nějakou stezku, pokaždé když jsme se zeptali na cestu, tak nám ukazovali tuhle cestu. Byla to stezka ke svatému místu, kde je pohřben nějaký příbuzný jednoho z imámů. Imámů bylo 12 a jsou to něco jako apoštolové, jenomže se je někdo snažil pozabíjet i všechny jejich příbuzné, proto jsou po celé zemi hroby všech různých příbuzných a jsou to hrozně posvátná místa.

(hrob imáma)

Bylo to na vrcholu nějaké menší hory asi 2500 metrů, tak nás to zklamalo a museli jsme sešplhat zpátky dolů do Darbandu. Potkali jsme nějaký poloprofesionální hikery, tak jsme se k nim přidali a konečně jsme našli správnou cestu. Po dvou hodinách stoupání jsme se dostali asi do 3000 metrů. Museli jsme se oddělit od profi hikerů, protože se začalo stmívat.

Chtěli jsme jít zpátky jinou cestou než jsme přišli. Tak jsme našli Boba Marleyho. Je to člověk, co žije uprostřed hor, nechodí dolů do města ani mezi lidi, protože je nemá rád. Vlastní 80000 metrů uprostřed hor, má tam bazén, jeskyni, vodopád, a domek tak 3+1. Bylo tam s ním dalších 8 jeho přátel, především horolezci, kteří ho potkali v horách a nějak se skamarádili. Bylo to neuvěřitelné místo, vyrábí si tam vlastní pivo a vodku, na dvorku mají zasazenou marijuanu, chodí bez triček atd. Kdyby to viděl nějaký Teheránský morální policajt, tak mají tak 5 let natvrdo.

Chtěli abychom tam zůstali přes noc, trošku jsme s nimi popili a pojedli a nakonec jsme se rozhodli odejít, protože uprostřed hor to není úplně bezpečné. Půjčili nám vybavení na cestu zpátky, protože už bylo kolem půlnoci a pozvali nás na další akce.

Mělo to jediný háček, než jsme slezli dolů, změškali jsme narozeninovou oslavu našeho polského kamaráda, ale on to přežije.