Širáz

Na další výlet jsme jeli do města Širáz. Je to asi 6. největší íránské město, velké asi jako Praha. Z Teheránu do Širázu je to 1100 km. Vyjeli jsme ve středu odpoledne, čtvrtek a pátek je víkend sobota a pondělí jsou statní svátky, protože je to čas kdy umíral Imam Reza, a jak mi řekli v práci "neděle je mezi svátky, to nikdo nepracuje". Takže náš výlet měl trvat 6 dní. Bohužel dva z naší výpravy se vraceli v pondělí domů, tak jsme se museli vrátit už v neděli.


Jeli jsme ve složení, já, syřan, 3 němci, Hesam (jeden z íránským mentorů) a dva jeho íránští přátelé. Chtěli jsme koupit jízdenky až na místě od řidiče, protože autobusy jezdí každou hodinu a je tady asi 6 různých společností, takže se to nikdy nenaplní. A pokud s řidičem smlouváte můžete se dostat až na 50% původní ceny. Ale protože Hesam je hrozně bohatej a aktivní tak pro nás koupil jízdenky dopředu za 20 dolarů. Což je pořád hodně luxusní cena za 1100 kilometrů.

Cesta trvala 14 hodin většinou po dálnici někde uprostřed pouště. Autobus byl opět hrozně luxusní, vody a pití jsme měli neomezeně a navíc jsme dostali nějaké jídlo.

Pro nás jako pro cizince je velká výhoda cestovat v ramadánu. Muslimové nesmí přes den jíst a pít, takže jsou hrozně unavení a jsou radši někde schovaní. Takže i na populárních místech jako Persepolis bylo kromě nás jenom pár cizinců. Navíc, protože nikdo necestuje, hotely a taxíky atd. snižují ceny. Bydleli jsme v 3* hotelu uprostřed Širázu. Platili jsme 22 dolarů za noc, a v ceně byla výborná snídaně.

Ve čtvrtek jsme přijeli před polednem a prošli jsme cetrum a Širázu jako jsou paláce, muzea, sídlo králů. Zjistili jsme taky, že jsem o dost víc na jihu než je Teherán, protože teplota byla ještě vyšší než v Teheránu a to jsem si myslel, že to ani nejde. Večer jsme šli do jedné z nejlepších místních restaurací. Měli jsme nějaké místní speciality a platili jsme každý asi 10 dolarů. Širáz je o hodně levnější než Teherán, protože za to stejné v Teheránu bychom platili kolem 50 dolarů.

Prohlédli jsme si ještě nejpopulárnější místo kolem šírazské brány, všichni chodí místo do klubů nebo do hospod na taková místa jako tohle. Jsou tam třeba celou noc, hrají badminton, kouří vodní dýmky...

Ráno po snídani na nás čekal soukromý minibus, který nás vozil celý den. Za celý den jsme každý zaplatili 10 dolarů, super cena. Ráno jsme jeli do Persepolis, což bylo cetrum perské říše. Je tam velmi zachovalé cetrum města a hlavní část různých paláců.

Dál jsme jeli k hrobkách perských králů. Jsou to pohřební komory vytesané do obrovských skal. Kolem byla různá posvátná místa. Další část byl Parsegad, což je něco jako Persepolis, jenomže mladší. Objevili ho terpve před 20 lety a protože jsou líní odkryli teprve pár paláců a hrobek. Je to uprostřed pouště, ale protože většina věcí není odkrytá nebo není přístupná je to místo zajímavé hlavně pro archeology. Večer jsme šli znovu k bráně, vyšplhali na 1002 schodů vysoký kopec nad Širázem a na večeři jsme pojesli lahůdky jako jehněčí srdce nebo ledviny.

Širáz je velmi známý díky básníkům. Nejpopulárnější byl Haféz a Sádí. Místní lidé je berou jako nějaké superbytosti. Vysvětlovali mi, že byli na nějaké vyšší úrovni vědění a náboženského vědění. Založili tady básnické školy, ze kterých vyrostlo mnoho dalších básnických generací. Hlavně hrob Haféze, bylo velmi magické místo. Lidé předčítali nahlas jeho básně, zpívali, rozdávali květiny...

Syřan je velký milovník květin, takže jsme nemohli vynechat zahradu Eram. Je to jedna z nejslavnějších íránských zahrad. Bylo to hezký, ale já nejsem takový biologický nadšenec, že bych z toho byl nějak na větvi. Nejzajímavěší byl asi vstup. Protože jsme si koupili vstupneky za 500tománů, což je asi 9 korun. Potom nám vrátný řekl, že jsme cizinci, že musíme zaplatit 10x tolik. Tak se náš mentor Hesam naštval, zavolal nějakému strejdovi a my jsme čekali. Za chvíli přišel ředitel zahrady, seřval vrátného, vrátil nám i těch 9 korun, rozdal nám mapy a další materiály a poskytl nám dva průvodce zadarmo. Takhle se to tady dělá. Vrátný se teď bojí o práci a přitom nic špatného neudělal, protože podle oficiálního ceníku cizinci platí 10x víc než íránci.

Před odjezdem jsme s Pedramem, což je náš kamarád z Teheránu, který byl v Širázu kvůli obchodům, navštívili místní největší mešitu. Už jsme byli v několika mašitách, ale ne uprostřed motlitebního času. Navíc tahle mešita je velmi slavná, protože tady jsou hroby dvou bratrů osmého imáma. Hrob osmého imáma je v Meshedu a je to asi nejposvátněší místo v íránu.

Mešita byla nádherná, navíc mě překvapila svou atmosférou. Lidé seděli unitř na kobercích, ukazovali si na iPadech nová videa, telefonovali, kolem si hráli děti a pár lidí mezi nimi se modlilo nebo četlo korán. Opravdu krásné místo, jenom škoda, že jsme museli odevzdat fotoaparáty před vstupem.

Na cestu zpátky jsme si nakoupili vyhlášené místní cukroví. Když prodavač viděl, že jsme cizinci, dal nám ochutnat skoro všechno z jeho obchodu. Na cestu jsem koupil 2 kila různých druhů cukroví za 60 korun.